Všesokolský slet 2018

Všesokolský slet 2018


Nyní již máme za sebou tuto velkou událost a hlavní poděkování patří našim předškolním dětem a 2 žákyním první třídy, které se tohoto sletu aktivně zúčastnily. Nacvičily tak skladbu Noty a objely několik oblastních sletů (Písek, Brandýs nad Labem, Votice) a nechybeli ani v Praze Edenu.


Velkou podporou nám byly i rodiče předškolních dětí, za což jim patří poděkování, reportáž s fotkami jednotlivých sletů níže



Písek 13.5.2018

Písek 13.5.2018

V neděli jsme se zúčastnili prvního oblastního sletu v Písku, odjížděli jsme v brzkých ranních hodinách, kus cesty bylo přeci jen před námi. Na místo jsme dorazili včas, díky tomu jsme měli čas na svačinku a krátkou hru a už jsme šupajdili na první nácvik, sluníčko nám vesele svítilo a já si tajně přála i mráček. Doprovod maminek byl ale vybaven, děti namazány a první nácvik hotov. Pak přesun na velkou plochu a druhý nácvik, tady už se pomalu projevovala únava a otázka, proč to tak často cvičíme, když to umíme. Jó,na to jsem neuměla odpovědět, protože oni to fakt uměly,  na pomoc jsme si vypůjčili holčinu z Votic a mě odpadla starost, co s nevyplněným místěčkem v sestavě. Této holčině paří velké poděkování, samostatná jednotka, která mi hrozně pomohla a samozřejmě i jednotě Votické, za rychlou organizaci a výpomoc po celý den. Pak jsme byli propuštěni, malí cvičenci zase hladový a hlavně se stříkala tráva, neuvěřitelně je to probudilo k životu a k jídlu, s chutí poobědvali ve stínu stromů a sami si začali vymýšlet míčové hry. Po té nácvik na nástup, trochu chaos, který vedl k tomu,že i pořadatel dospěl k názoru, že některé věci jsou nereálné. Usednutí na tribunu do stínu a očekávání vyvrcholení dne. Tady díky mé špatné organizaci pomohl i pan řidič, který děcka na tribuně hlídal, abych já mohla najít maminky, které jsem mezitím ztratila, tím mu chci poděkovat za skvělý bezproblémový den, cestu i hlídání a samozřejmě i jeho synovi Kubovi, který na konci dne se ujal vedení a děti si s ním užily zábavu, kterou už nutně potřebovali. A pak to začalo řazení na nástup, nastupovali jsme mezi dopělými přímo na plochu, sokolové se toho chopili a s krajními dětmi vedli zábavnou konverzaci a tím nám pomohli udržet pozornost již trochu znuděných dětí,ale jejich zájem je povzbudil na maximum. Mě již bylo o trochu hůře,protože věta typu, bolí mě zoubek,nebo chce se mi na záchod dokáže s člověkem zamávat víc,než s tím kdo ji vysloví a to je na tom to krásné. Po chvíli na plochu a pochodování, někteří kluci to vzali smrtelně vážně a celou dobu na místě pochodovali jak o život, hymna, v které zase holčičky stály v krásném pozoru, první skladba a jdeme my. Bylo to neuvěřitelně soustředěné vystoupení,ve kterém jsem udělala nejvíce chyb já, děti jsou zvyklé zafungovat, soustředit se a potlesk, který následoval byl odbytý, to měly být neskutečné ovace, protože tihle človíčkové se musí maximálně snažit a soustředit. Pak už jen cesta domů, únava, u někoho spánek a je konec.

Díky maminkám Šárce, Pavle, Monice, mé starší dceři za pomoc s s dětmi, Olině a p. Eichlerovi za pomoc a oporu a já se budu snažit,aby i Brandýse to bylo fajn.

fotky zde


Brandýs nad Labem 27.5.2018

Do Brandýsa nad Labem odjely všechny děti, které se mnou slet nacvičovaly. Už jsme nebyly (nebyla) tolik nervózní, protože začínáme být zkušenými mazáky :). Do Brandýsa jsme se dostavili včas a zabrali stinné místo pod stromy, které nám během celého dne dopřávalo stín - sluníčko do nás nemilosrdně pralo a ten stín byl vždy vysvobozením. Děti měly již tradičně dvě zkoušky, kde největší zmatkař jsem pochopitelně já. Trochu jsme zamíchali sestavou, jedno dítko půjčili neúplné sestavě Domašínských a za mne bylo vše perfektní. Ve chvílích volna si děti malovaly, hrály hry s doprovodem maminek, honily se, či koukaly na probíhající vystoupení. Pak jsme šly zamávat průvodu, ochladily jsme se pod hadicí a prohřály na sluníčku a už jsme byly na řadě. Je neuvěřitelné, jak se dokáží děti na tento okamžik soustředit, jak to co ve zkouškách neberou vážně už mě v současné době nijak nerozčiluje, protože ony to dají v tuto chvíli a to je nejdůležitější, bylo to zase o krůček víc dokonalé a až já si uvědomím, jak má stát cvičitelka, bude to perfektní.

Dětem moc děkuji za jejich trpělivost a soustředěnost, maminkám za doprovod, pomoc i s motivací pro děti a Sokolu Divišov (zejména dvou členům) za stálou podporu.

Já za sebe mohu říct, že děti poznávám nyní za doprovodu rodičů a to z úplně jiné stránky a je to fajn.

Foto od Jana Šetková zde

videa

https://youtu.be/WBZ6BVjZNJE

https://youtu.be/ZGMvl8zydDY

https://youtu.be/02JhaXNmawQ



Votice 16.6.2018

Za mě to byl nejkrásnější a nejpodařenější slet ze všech, nevím,čí m to bylo, možná už tím,že byl třetí, možná tím, že jsem tam již byla den předtím, možná tím, že už jsou Vaše děti tak dokonalé. Ale určitě tím, že jste si všichni udělali čas, na děti se přijeli podívat rodinný účastníci, vy jste tam byli po celou dobu a já mohla věnovat svůj celý den své nejmladší dceři. Vystoupení běželo jako po másle, všichni se soustředili, protože přítomnost Vás rodičů je pro ně tak moc důležitá. Samozřejmě i tady byli drobné zaškobrtnutí, bez kterých by se to neobešlo, největší je asi ztráta boty, která byla úsměvná a pro mě trochu neřešitelná, ale Vaše děti už jsou dokonale sehrané a než jsem se vzpomatovala, bota byla na noze toho, komu chyběla a mě to tak nějak zahřálo, protože tomu se říká kolektivní práce :).

Tak snad i v Praze to pro všechny bude tak příjemné a zakončující vystoupení těchto dlouhých hodin nácviků a práce Vašich dětí.

foto zde

videa

2. video

Praha 6.7.2018

Nejdůležitější a nejvýzmnamější slet asi pro všechny, velké přípravy , lazení, chaos, stadion, lidi, Praha...

Co víc dodat...tuto reportáž píšu s časovým odstupem a možná o to silnější zážitky ve mě jsou, všechny nedůležité strkanice jsou pryč a ve mě samotné vítězí jen ten pocit a pýcha z toho, že mě ti malý "lumpíci" umožnili dostat se do Edenu. Byla to velká událost a nádherný pocit.

Pro mě začalo vše již 5.7. ,kdy jsem jela na nácviky bez dětí , stále tvrdím a stále dost dobře vím, že dospělí potřebují si všechno víc vžít než děti, takže to bylo potřeba a já hltala ten sokolský svět za bránou, kam neměla přístup věřejnost plnými doušky, jako bych vstoupila do jiného světa, kde všichni se snaží pomoct, problém jednoho tam byl doopravdy problémem všech. Odbyla jsem si zkoužky a spěchala za svými ratoslestmi,aby vše 6.7 klaplo.

A bylo tu ráno, sluníčko se nám shcovalo a začalo poprvé na cestě pršet, ale věřili jsme, že to nakonec dobře dopadne a moc nezmokneme...

U Edenu mezi prvními a já sebou měla na pomoc rodiče, kteří byly za bránou a Olgu a mého Kubu (kteří byli po celý den velkou mou oporou, nosiči, podávači, prostě zázemí na jedničku a taky hlavně neustálí hlídači počtu 8 - tolik dětí se mnou odjelo až tam do toho velkého slavného Edenu).

Z předešlého dne už jsem znala způsub řazení 700 dětí, věděla jsem že jsme modří (protože jsme dobří) a věděla jsem kde stojíme, takže jsem měla o to víc času si vše s dětmi užít). Za chvíli v průvodu jsme táhli na tribunu, nehody se nám ani ten den nevyhnuly a když někdo zařval, že jedno dítě se válí na zemi, bohužel to bylo naše, naštěstí nejsme ořezávátka a výskok do mé náruče a táhnutí hada druhou rukou vše spravilo a my stály v bráně v Edenu. Děti v klidu zkoušely jak se houká v tunelu a byly takový jako vždy - prostě to neřešily, jen obrazovky a semafory je zajímaly a já byla zvědavá, co to s nimi udělá odpoledne. Zkoušky proběhly perfektně a kromě deště nebyly žádné chmury.  Po nácviku se děti vrátily za rodiči, začal déšť a dlouhé čekání na vyvrcholení. A bylo to tu...

Vše už na ostro, každému bych přála,aby to mohl zažít, řazení, pochod snad 300 metrů k Edenu již ve štrůdlu, který nikdo nevidí, schlamtla nás správná brána, betonové zázemí Edenu, čekání, uklidňování, povzbuzování, odpovědi na kamery, na to, že tam fakt ta televize je a... nástup, ten aplaus v zázemí , všichni jsme stuhli a mě jezdil mráz po zádech a ti prďolové se zase změnili, zase přepli,přestali se šťouchat, přestali se ptát a už se jen soustředili. Celou skladbu jsem nikomu z nich už nic nemusela říkat a jediné co oni sledovali byly velké obrazovky, kdy se uvidí. Skladba proběhla bez jediné chybičky a všichni si zaslouží tu největší pochvalu.

Poté už jen odjezd domů, únava, rozloučení a hlavně prázdniny.

záznam sletu

https://www.facebook.com/ceskaobecsokolska/videos/928884370617921/UzpfSTEwMDAwMTgzNzg4NjE0NzoyMDIzNDMxMzU3NzI4MTA3/


https://www.ceskatelevize.cz/sport/ostatni/377563-xvi-vsesokolsky-slet-je-minulosti-v-edenu-zarilo-na-15-tisic-cvicencu/#cvid-21675


foto od Růžena Polesná